Největší tajemství pekařské show Josefa Maršálka

Kdo je Josef Maršálek?

Světově známý cukrář, filantrop, životní filozof a bohém. Tvoří recepty, píše knihy a vede specializované cukrářské kurzy. Jako šéfcukrář londýnského obchodního domu Harrods pekl třeba pro královnu Alžbětu, Lady Gaga, Karla Lagerfelda, Eltona Johna nebo Baracka Obamu. V Indii pak pro mahárádže nebo filmové hvězdy Bollywoodu. V únoru vyjde jeho nejnovější kniha receptů Moderní česká cukrařina.

Jak dlouho se show Peče celá země připravovala?

"Letos v únoru je to dva roky, kdy mě televize poprvé oslovila. Tenkrát jsem pracoval v Praze v jedné kavárně a jednoho dne mi zavolal kreativní producent, že chystají tento pořad a hledají do něj porotce a technologa, jestli bych měl případně zájem."

Jak jste reagoval?

"Technologa jsem rovnou zamítl. To je člověk, který se na obrazovce nikdy neobjeví. Má na starosti veškeré receptury, aby na place fungovaly. Je to neuvěřitelně náročná role. Podle mě nejtěžší, hned po režisérovi. Musí to být velmi dobrý cukrář, protože se během natáčení nesmí zjistit, že nějaký recept díky špatnému poměru surovin nefunguje. Věděl jsem, že to musí být někdo mladý a ambiciózní, nikoli já. Ale porotce, ten mě zajímal, to byla pocta. A tak mě pozvali na Kavčí hory."

Jak to probíhalo?

"Absolvoval jsem tříhodinový rozhovor s jedním z režisérů a částí týmu. Šel jsem na něj s pocitem, že nemám co ztratit. Řadu let jsem pracoval venku, mám objetou velkou část světa a říkal jsem si, že nemám zapotřebí nikomu nic co dokazovat. Ale nemůžu říct, že bych tu roli nechtěl, chtěl, je to prestižní věc. Jestliže pořad vysílá 33 zemí a v každém jsou dva porotci, je to 66 lidí na světě. A být jedním z 66 z 8 miliard, to vůbec není špatné!"

A pak zazněla ta klasická věta: My se vám ozveme?

"Přesně! Řekli mi, že mi dají vědět. Věděl jsem, že je nás deset kandidátů. Ukázali mi i ženy, mezi kterými vybírají, a já měl potřebu ke každé něco říct. Hned jsem si všiml, že mezi nimi chybí legenda. "A která?" ptali se. Nebyla tam Mirka (cukrářka Mirka van Gils Slavíková - pozn. red.). Potkal jsem ji v roce 2006 na mé poslední soutěži, které jsem se tady zúčastnil. Měl jsem pocit, že jako jediná chápe, co tam dělám. Tehdy jsem přišel ze zahraničí a měl jiný pohled na cukrařinu, než ten konvenční, český. Ona mi rozuměla. Od té doby jsme se neviděli, ale já na ni nezapomněl."

Televizi váš tip zjevně zaujal...

"Ano. Ukázalo se, že jim zapadala do formátu. Našli si s ní videa a pozvali ji. Za pár dní na to jsem od ní dostal zprávu: Josífku, děkuji vám, že jste se o mně zmínil. A jak to dopadlo, už víte. V soutěži jsme oba."

Televize vás oslovila před dvěma lety, točilo se ale loni. Co se dělo mezi tím?

"Dlouho jsem čekal na zprávu, zda mě vybrali či ne. Když už jsem chtěl odjet s tím, že z natáčení asi nic nebude, ozvali se. V září se pak vybírali soutěžící. To bylo ještě v roce 2018 a natáčelo se loni na jaře - v květnu a část června."

Měl jste vliv i na výběr soutěžících?

"Byl jsem u castingu, na který přišlo 120 lidí, kteří se už předvybírali z několika set. Všichni měli za úkol přinést jedno sladké a jedno slané. V pěti dnech se před námi objevilo víc jak 240 jídel. Víc proto, že někteří ambiciózní přinesli třeba od každého tři, protože se chtěli do soutěže dostat. Paradoxně se většinou dostali ti, co přinesli méně."

Tak ale nepoznáte, jestli to pekli skutečně oni, ne?

"To nevíte nikdy. Proto nemám všeobecně rád soutěže a zejména ty vystavovací. Jak přivezete exponát, vezmete si medaili a jedete domů. Zejména u studentů je to většinou práce mistrových. Tady casting spočíval v tom, že jsme si s nimi popovídali a ochutnali jsme, co přinesli. Když to pak skončí, máte chuť jít někam na utopence."

Byl výběr těžký?

"Nebylo to snadné. Potřebujete lidi napříč Českem a ještě k tomu se zajímavým příběhem. Hodně jsme si toho vyslechli. Když se odvysílal první díl, napsala mi jedna soutěžící krásnou zprávu, že se spousta věcí v jejím životě vyřešila a díky tomuto pořadu našla rodinu, o které ani nevěděla, že existuje. Díky takovým věcem si říkáte, že ta soutěž má opravdu smysl."