Nikdy nezveřejněné fotky z natáčení Babičky s Libuškou Šafránkovou. Objevil ji Moskalyk

21.06.2021

Osobní vzpomínka režisérky, producentky a scenáristky Pavlíny Moskalykové na Libušku Šafránkovou...

- její "objevení" jejím otcem Antonínem Moskalykem a o už nikdy neuskutečněném telefonátu a pozvání na výstavu...

Odchod Libušky Šafránkové se mně hluboce dotkl. O její smrti jsem se dozvěděla v New Yorku na cestě zpět do České republiky a zbylé tři dny jsem po městě chodila jako tělo bez duše.

Myslela jsem na to, že jak jsem starší, víc a víc se mi stává, že se nestačím rozloučit s lidmi, co jsou mi drazí, a co odejdou na onen svět, aniž bych měla šanci se s nimi rozloučit. Libuška je jedním z těchto lidí. Nevídali jsme se příliš, ale věděli jsme o sobě, a ona měla vždycky místo v mém srdci!

Libuška byla pro mě ztělesněním mého romantického dětství, které jsem si prožila v Babiččině údolí, a kde žiji nyní zase... Nejenom proto, že můj otec, režisér Antonín Moskalyk ji, když jí bylo 17 let, objevil pro 2dílný film "Babička"....

V roli Mančinky z mlýna jsem při natáčení Babičky stála před kamerou jako desetiletá poprvé, a ona pro mě byla o osm let starší a zkušenější oporou. Byla krásná, milá, skromná, jímavá a talentovaná jako málokdo. Dodnes si pamatuji její zvonivý smích.

Z natáčení Babičky si pamatuji scénu, kdy Barunka jako mladá Božena Němcová odjíždí na bryčce z Bělidla poté, co se se všemi rozloučí. Po chvíli však z bryčky seskočí a utíká zpět se ještě jednou naposled obejmout se svou milovanou babičkou se slovy "Já na tebe nikdy nezapomenu".

Tenkrát jsem stála mezi ostatními dětmi i já coby Mančinka z mlýna. Její výkon byl tak opravdový, že jsem začala plakat dojetím. Slzy jako hrachy mi tekly po mé nalíčené dětské tváři. A nevzlykala jsem sama. Se mnou brečel i vedle mě stojící Erik Pardus. Můj táta, režisér Moskalyk, k nám tehdy po stopce přišel, a jeho režijní připomínka byla jasná: "Děcka, vás se tohle loučení teď netýká. Nebrečte. Naopak. Eriku, mysli na to, že až odjede, budeš mít na peci víc místa na spaní. Buďte přirozeně veselí jako děti. Rozběhněte se za bryčkou a mávejte Barunce na rozloučenou."

Dodnes, kdykoliv vidím scénu, jak vesele poskakuju za bryčkou, vím, že kdyby divák viděl můj výraz na obličeji, pochopil by, že sice skáču, ale u toho pláču. Libuščina Barunka byl nezapomenutelný a ryzí herecký výkon. Nepřekonatelný.

Nikdy jsem na naše začátky nezapomněla, a když jsme se opět po letech s Libuškou sešly na place Četnických humoresek, v legraci jsem jí vyčetla, že její herecká genialita mi navždy zruinovala můj sen stát se herečkou, protože jsem tehdy pochopila, že bych se jí nikdy jako herečka nevyrovnala. Její talent byl mimořádný, a kdyby se bývala narodila v Hollywoodu, věřím tomu, že by ji dnes znal celý svět.

Libuška byla s naší rodinou provázaná osudem. Můj otec pocházel také ze Šlapanic a znal se s otcem Libušky. Když je osud v roce 1970 spojil, a on ji obsadil do role Barunky, vytvořil si k Libušce skoro otcovskou a ochranitelskou lásku ve své herecké rodině. Libuška byla vždycky jeho srdcovou záležitostí. Jeden z jeho posledních telefonátů patřil jí. Nechtěl odejít z tohoto světa, aby se s ní nerozloučil.

Pří natáčení Třetího Prince byl táta rád, že se na place sešli jeho dva oblíbenci, Libuška s Pavlem Trávníčkem. Oba měl moc rád. Když se připravovali Četnické Humoresky, vymýšleli jsme pro Libušku krásnou roli, a ta se povedla v jejím hereckém ztvárnění Karličky. Její milostné míjení s Arazímem bylo osudové, a kdybych bývala v seriálu pokračovala, asi by býval Arazím s Karličkou seriálově dožil. Měla v sobě neuvěřitelnou vnitřní vřelost a přinášela pocit štěstí a dobré pohody.

Na Libušku nejde zapomenout! Zůstane v mém srdci navždy. Dneska jsem si šla poplakat do Babiččina údolí na staré Bělidlo a říct to včeličkám...

Libušce jsem chtěla volat v souvislosti s pozváním do České Skalice na výstavu k 90. výročí narození režiséra Antonína Moskalyka, mého táty, a padesáté výročí premiéry Babičky. Měla jsem radost, co jí všechno řeknu, jak zavzpomínáme, a doufala jsem, že třeba přijede. Kvůli koronavirovému zpoždění výstavy jsem to oddalovala až do letošního května. Pak jsem musela na měsíc za rodinou do Států, tak jsem se rozhodla telefonát odložit na dobu, až se vrátím.

Pavlína Moskalyková

htmlkody.info
                                                                          email:spycross@spycross.cz                                                                    
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky