Nikdy neříkej nikdy

11.07.2020

Nikdy neříkej nikdy, to je stará pravda. Své o tom ví i zpěvačka a trojnásobná Zlatá slavice Petra Janů. Před lety se zařekla, že - ač milovnice zvířat - psa už nikdy, teď otočila a je šťastná. Léto bude mít tedy hodně pestré a nejenom to.

Petro, vy jste za svůj život měla několik psů, máte časově náročné povolání, proto jste dalšího pejska nechtěla. Ale co ta změna?

Člověk tak nějak přemýšlí a promýšlí a já si uvědomila, že spoustu mých kolegů pejska má a jsou třeba na cestách ještě častěji, tak jsem si řekla, proč ne? A že to zvládají, že to jde. Samozřejmě labradora, kterého mají moji kamarádi - je úžasný, jmenuje se Buddy, je mu rok a má skoro 40 kilo a je to kus psa, mít nemůžu. Ale něco menšího, skladného, nenáročného klidně.

Proto jste zvolila maltézáčka?

Ano. Už proto, že jsme ho s Michalem měli. Nelíná, je to skvělý parťák, je to chytré zvířátko a dokáže jít, ač má malé nožičky, na dlouhé procházky. Když do toho přišla kamarádka Veronika se svou malou dcerou Adélkou, že by ona taky chtěla pejska, začalo to ve mně hlodat. Ta myšlenka se rodila a pak jsem řekla: a proč ne. Jdu do toho. Objevila jsem osvědčenou chovatelskou stanici u Prahy a jen jsme si musely počkat, než se kluci narodí a maminka je odstaví od mléka.

Byla to dvojčata, takže se ani poté, co opustili psí mámu, z dohledu neztratí?

To je právě na tom to senzační. Můj Bobík a jejich Maxík se poměrně často uvidí. Už se teď po pár dnech viděli u mě na chalupě, prolítali se po zahradě a bylo jim dobře. A nám taky, že alespoň na chvíli věnují pozornost jeden druhému a ne nám (smích). Jinak oba jsou skvělí. Bobík je senzační, moc hodný, a i první noc proběhla dobře, klidně. Zkrátka lépe, než jsem očekávala.

A co až pojedete na koncert, festival, natáčení?

Tak buď půjde k bráchovi do rodiny, k Adélce, a nebo ta chovatelská stanice právě má tu skvělou možnost, že ho tam na pár hodin nebo pár dnů můžu dát a budu vědět, že je v dobrých rukách. Ale já si myslím, že bude jezdit se mnou. Už teď vím, že je to velmi společenské zvíře. Když vidím třeba kolegyni a kamarádku Heidi Janků, jak její Eda s ní všude cestuje, říkám si, že my to taky zvládneme.

Takže o prožití Vašeho léta je jasno - na chalupě a s novým členem rodiny.

Jasně. A k tomu nějaké koncerty, vystoupení, návštěvy, kamarádi. A hlavně pes. Bobík mě určitě nenechá dlouho relaxovat, což je dobře, protože se potřebuju hýbat. Jsem zvyklá pořád něco dělat. Občas hodím nohy nahoru, vezmu si dobrou knížku nebo pustím film. Ale to teď můžu jen, když usne (smích).

No, říkáte, Petro, že pejsek je Bobík, ale vy už jednoho Bobíka máte, nebo se pletu?

Nepletete, jasně, moje auto. No, prostě každé auto, které mám je Bobík a teď i pejsan je Bobík. Velký a malý. Víte, co je vtipný? Že oba mají bílou barvu (smích). Ona docela letí a já ji mám i moc ráda. (smích).

Co koronavirová situace, jak vás zasáhla?

Tak asi jako každého. Spoustu přeložených akcí, koncertů, vystoupení, něco se třeba i zrušilo, ale zase něco jiného objevilo. Víte co, já jsem to vzala prostě tak, jak to bylo. Na co se budu nervovat, nadávat a psát zoufalé posty na sociální síť, když s tím stejně nic neudělám. Část jsem strávila doma, separovaná v bytě a na večer vyrážela na procházky prázdnou Prahou. A pak jsem se přesunula na chalupu, kde mi bylo taky moc dobře. No, a to jsem neměla Boba, teď by to bylo veselejší. Nicméně přežili jsme to a věřím, že už bude jen lépe.

Nebála jste se nákazy?

Tak ty první dny, jak všichni strašili a byly to takové ty "šokující zprávy", tak jsem byla spíš vyděšená, asi jako každý. Nikdo jsme nevěděli, co bude, jak dlouho to bude. Ale pak jsem se uklidnila. Jsem zaplaťbůh zdravá, žádným rizikům jsem se nevystavovala. Jsem zvyklá průběžně jíst vitamíny, udržovat se v nějaké kondici. Takže v tom jsem i pokračovala. A strach je mnohdy daleko horší než pak samotná nemoc, myslím jakákoli.

Co vás čeká v dalších týdnech, měsících?

Do Řecka letos nejedu, to jediné jsem musela oželet, ale přesunuli jsme to na příští rok. Těším se, že na podzim vyrazím do bylinných lázní do Kašperských Hor, kam s kamarádkou vždy na pár dnů jezdíme už několik let a čeká mně mnoho pracovních aktivit. Těším se za diváky, fanoušky, na svou kapelu Amsterdam a na ten hukot, který k tomu prostě patří. Věřím, že už budeme žít normálním životem a za pár měsíců si na nějaký covid ani nevzpomeneme.

Foto: Archiv P. Janů

htmlkody.info
                                                                          email:spycross@spycross.cz                                                                    
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky